Švýcarsko 2011

1.den,700km

  A je tu opět to vytoužené ráno,kdy za vycházejícího slunce,asi o půl šestý vytláčím svůj nabalený motocykl z garáže,abych ho probudil k životu,před dlouhou cestou. Poté,co se ještě asi 3x vracím pro něco domů a tradičně zmatkuji před barákem (i přes to,že jsem měl vše “pečlivě“připravenoJ) odjíždíme z České Třebové směr Dolní Dvořiště,Salzburg,Innsbruck,Landeck a Śvýcarské hranice. Jedeme: Já(Kawasaki zr7s) a Petr s Vlaďkou(Yamaha GTS1000). Předpověď počasí je přímo hrozná,ale zatím je docela slušně což se ovšem v Rakousku změní.Na cestě by nebylo nic zvláštního,kdyby mi nezačala blbnout motorka.Najednou začala kuckat až chcípla,po malé pauze zase chytla a jelo se dál.Takhle se to opakovalo přes celé Rakousko,byl jsem docela zoufalý a to jsem měl motorku před výletem v servisu.Po stanovení diagnózy bylo jasný že do motoru nejde benzin.1.den zakončujeme trochu předčasně asi 20 km před CH hranicemi v obci Prutz ve zdejším docela příjemném kempu.Nálada pod psa,ale alespoň přestalo pršet a my mohly postavit stany.Nevzdávám se a s kamarádem sundáváme nádrž v naději,že nás něco trkne………a bingo – jak prosté, skříplá hadička od nádrže,po malé úpravě to jdu projet a zdá se že dobrý.(je vám jasný, co bych v tu chvíli provedl s mechanikem…….)

2.den,220km

  Další den je stále pršlavo,balíme a za chvíli projíždíme hranice do Švýcarska(bez kontrol),počasí se postupně zlepšuje,ovšem zatím jen v nížinách.Čeká nás přejezd prvního velkého průsmyku.Už od pohledu bylo jasné že nahoře to žádná romantika nebude.Po té co v místním obchůdku doplníme zásoby v podobě chleba a vody za cca 120kč,vyrážíme pokořit Fluelapass.S přibývající výškou přibývá také vody,mraků,sněhu a samozřejmě zimy.Nahoře není skoro nic vidět,všude je sníh,silnice je naštěstí jenom mokrá,takže se sjízdností není problém.(obr.190)Fotíme se u cedule s nadmořskou výškou 2383m a drkotajíce zuby pomalu sjíždíme dolů.V Davosu zastavujeme u jezera, kde se pokusíme roztát a něco pojíst.Pokračujeme přes Thusis.V Bonaduz uhejbáme na vedlejší silnici a projíždíme zajímavý úsek po úzké silnici plný krásných výhledů.(obr.242,243) V Illanz se napojujeme na oficiální hlavní tah směr Disentis,Oberalpass a dál na západ.Cesta i přes rychlostní omezení docela pěkně ubíhá a provoz  není moc velký….zatím. Jedeme krásným údolím.Projíždíme vesničkami s klasickými dřevěnými chalupami.Na první pohled tady převládá hnědá barva horských domů,žádné extra malované omýtky.Domy jsou asi jen něčím namořené,ale jinak mají jen přírodní vzhled který stářím získává patřičnou patinu.

  Po cestě mě zaujaly tři mosty vedle sebe.(obr.265)Jeden silniční(přes ten se jede)hned vedle železniční a kousek dál historický dřevěný.Tvoří tak poměrně zajímavé uskupení,za 5minutové zastavení to stojí. Než se nadějeme ocitáme se na začátku stoupání na Oberalpass,(obr.276)i když není kdovíjaké teplo,počasí je výrazně lepší – neprší,je sucho a cestu nahoru si už docela užívám a hlavně i nahoře je normálně vidět.S jezerem,vodopádem a všeobklopujícími horami,tak trochu kontrastuje nádraží.(obr.285,293,299,) Železnice a elektrické vedení je tady všude.Po čase to začne obtěžovat protože všudypřítomné dráty vám překazí nejednu hezkou fotku.Na druhou stranu člověk jenom žasne nad stavitelským umem. V klidu sjíždíme do městečka Andermatt kochajíce se při tom nádherným výhledem do údolí(nebýt těch drátů ovšem). Pro dnešek to stačilo a hodláme si najít nějaké ubytování. Tady ovšem narážíme na tvrdou realitu Švýcarských cen. 50-60 CHF je běžná taxa za osobu se snídaní. Víme že asi nemáme moc na vybranou,protože jsme v dolíku ze kterého vedou cesty jen přes vysoké průsmyky a ty si chcem nechat na zítra. Když si takhle stojíme v malebné uličce a tápeme kam se jít zeptat,zastavuje vedle mě motorka.Ihned poznávám novou Jawu Sportard a následně i v helmě Jardu Šímu,který se už po jedenácté vracel z Fara.Chvíli jsme poklábosily,udělali fotku a následně odfrčel kamsi za kopečky.Příjemné to setkání….(foto v ČMN36/11 je toho důkazemJ).(obr.308) Po další asi hodině a půl blbnutí po penzionech,končíme v 8 km vzdáleném městečku Realp v posledním domku,před výjezdem na Furkapass.Ubytováváme se za 35CHF,ovšem bez snídaně a hajzly měly na chodbě.Ale motorky jsme měly v garáži a paní byla moc ochotná,takže spokojenost.

 

3.den,220km

  Jen jak otevřu oči,hrnu se k oknu podívat,jak vypadá obloha.Sem tam prosvítá slunce,ale cesta na vrchol je v mracích. Takže jen trnu že se to zlepší.Čeká nás totiž nejzajímavější část výletu,co se vysokohorských pasáží týče. Ale štěstí nám přeje,startujeme motorky a sluníčko už nám peče na hlavu.No, vlastně je docela zima,ale to nevadí. Nevím, kdo to zařídil, ale jak stoupáme na Furka pass, mračna před námi doslova ustupují. Otevírají se pod námi překrásné pohledy na zakroucenou silnici a městečko,ze kterého jsme vyjeli.To vše prosvětlené ranním sluníčkem v kombinaci s dramatickými mraky.(obr.338,339) Po chvíli zastavujeme na Furce.(obr.345) Děláme pár nezbytných fotek u cedule(2436m.n.m) a jedeme k ledovci Rhonegletscher.Asi po 1km zastavujeme u známého hotelu Belvedere v zatáčce,odkud je úplně fantastický pohled(i když už trochu obehraný) do údolí a na silnici stoupající na Grimmselpass.(obr.353) V budově s nápisem Eisgrotte kupujeme lístky po 7 vočích.Projdeme zadními dveřmi budovy a před námi se rozprostře pohled na obrovský ledovec. Doslova se tají dech. Po menším sestupu si tu masu ledu prohlédneme i zevnitř.(obr.364,1000514,1000534) V ledovci je vytesaná chodba,která se různě klikatí a je zakončena menší čtvercovou místností.Chodba v ledovci není nijak dlouhá,cca 150m, nějaké ozdoby z ledu tu taky nečekejte,ale i tak je to zážitek, když se ocitáte uvnitř té obrovské masy ledu.Při cestě zpět se nějak nemůžem vynadívat na ledovec s horami a tak si jej pro jistotu,ještě několikrát fotíme. Nasedáme na motorky s vidinou šplhání na protější kopec.(obr.376)Přesněji řečeno na Grimmsel pass 2064.Zde se nachází jezero a parkoviště s motorkáři, autobusy a jedním ferrari.(obr.430)

  A já už pokukuju kdeže je ta odbočka na vyhlídkovou silnici. Jedná se o Oberaarpanoramastrasse. Na tuhle silnici jsem narazil náhodou při brouzdání po Google earth. Je zajímavé že jsem se o ní nedočetl v žádném cestopisu,lidi tudy asi jen projedou a nevědí o jakou nádheru přicházejí.Je zde jednosměrný provoz,který řídí semafor.Intervaly jsou dost dlouhé.No zkrátka,zrovna jsme měli červenou,nechtělo se nám čekat,tak jsme to projeli,motorka se vždycky nějak vejde – naštěstí nic nejelo. Na této silnici máte pocit opravdového sevření velehor.Pod námi se táhne jedna ze zdejších přehradních nádrží. Před námi je ledovec a za chvíli se ukazuje další,prostě nádhera.Asi po 7km silnice končí u hráze jedné z dalších přehrad.Téměř žádní turisté,ticho,chladná až ponurá atmosféra a naproti přes vodu bíle zářící ledovec vytváří neopakovatelný dojem.(obr.389,390,393,407,410,415)Na zpět jedeme opět na čevenou-nějak nám to nevycházíJ.Ovšem teď už je to horší,musíme se vyhýbat s několika auty a hrozící gesta řidičů nám dávají jasně najevo,že na takovéhle manýry tu nesjou zvyklí.Po příjezdu zpět na grimmselpass ještě sjíždíme k přehradě kterou jsme viděli pod námi.Na ní je zajímavé že má 2 hráze a mezi nimi je skalnatý výběžek s hlavní budovou(grimmselhospiz)..

  Je čas se posunout dál. Jedeme zpět opět přes Grimmselpass a opouštíme tuto vysokohorskou oblast abychom se přesunuli do asi 100km vzdáleného Sionu.Cestou již provoz značně zhoustl,ale cesta ještě docela ubíhá.Ze Sionu jsme stoupali asi 25km horským udolím ke známé přehradě Grande Dixence.Po průjezdu skalním tunelem vyjíždíme na hlavní parkoviště,které se nachází přímo pod přehradou,takže s vykroucenou hlavou zíráme na tu 280m vysokou masu betonu.Zjišťujeme že motorky můžou ještě kousek dál na horní parkoviště.Takže,parkujeme přímo u vstupu na lanovku. Již francouzsky mluvící obsluha z nás vytáhne rozumných 10CHF a už se hrneme do gondoly.Příjemná atrakce,která rozhodně není u každé přehrady.Pohled z hráze dolů na malinká autíčka,lidi a následně celé údolí je samozřejmě úžasný,stejně tak na opačnou stranu s jezerem,horami atd…. (obr.480)Když jsme vyjeli nahoru,musíme taky dolů,takže se jak malí děti hrneme zpět do lanovky – jak zábavné.Po cestě dolů do Sionu ještě fotím zajímavý přírodní úkaz Pyramides. Den se nachyluje a my chceme dnes dojet alespoň do Martigny.(obr.489-cesta do Martigny)V 7 večer, když jen za sebe zaplatím krutých 23CHF za noclech ve vlastním stanu, pro dnešek končíme.Do noci je rozhodně o čem povídat.

4.den,270km

  Ráno se rozhoduji kam jet. Mám totiž víc variant. Nakonec,jako vždy,volím tu časově náročnější a jedme do Chamonix.A aby to nebylo tak jednoduchý,těsně před F hranicemi uhýbám směr Emosson dam.Další z vysokohorských přehrad.Takže si cvičně dáme další serpentiny až někde do 2000m. U této přehrady jen zmíním že je odsud pěkný výhled na horský masiv jehož součástí je i Mont Blanc a také to že zdejší hrázný používá pick up 4x4 2,5TDI a proto by tady chtěl Péťa dělat hráznýho-dobrá motivaceJ.(obr.505,504,508)

  Popojíždíme do Chamonix,olympijského města z roku 1964.Provoz od hranic opět zhoustl,takže se 50kou dokobrcáváme do centra.

I když není kde zaparkovat,nedělám si z toho těžkou hlavu.Jsme přece ve Francii.Takže to píchnu na chodník pod první strom,kterej mi padl do oka.Centrum města je nádherné.Fotíme se u zdejšího symbolu – socha dvou pánů,z nichž jeden ukazuje směrem na mont-blanc(ale jinak vůbec nevím co jsou zač).Krásu náměstíček,pěších zón a dokonalých fasád domů dotváří  centrum protínající řeka a decentní hudba linoucí se z kaváren.(obr.525,538) Nad tím vším se tyčí Aiguille du midi 3842m.Zub na kterém je vyhlídková plošina.Vede sem Lanovka s najvyšším převýšením na světě, 1035 – 3842m.Mlsně po tomto vrcholu pokukuji,ale převalující se mraky a také určitá časová tíseň rozhoduje že si to necháme na jindy.Při návratu k motorkám koukáme,že se naším parkováním nechali inspirovat i jiní a s chodníku se rázem stalo slušné parkoviště pro motorky.

  Jedeme zpět přes Martigny a uhýbáme směrem na Ženevské jezero.Na pobřežní promenádě si dáváme siestu a popojíždíme asi 2km k nejznámějšímu Švýcarskému hradu Chillon,který se nachází na okraji Montreux. Je to tady fakt komerční místo,samej japonec,atd…Hrad je napůl vystrčený do jezera.Působí mohutně a hlavně zachovale.Takže jako celek to vypadá dost atraktivně,nic méně 12Chf za osobu se nám dávat nechce(v gotickém hradu nečekáme žádnou extra výzdobu),takže chvíli pokoukáme,pofotíme a frčíme dál.(obr.566)No vlastně trochu zpátky do Aigle,kde nabereme směr Interlaken.    

   Čas se nachýlil a my potřebujeme ujet asi 120km a to je ve Švýcarsku hodně.Kvůli přísným limitům se tu jezdí dost pomalu a na zakroucených silnicích se těžko předjíždí,takže když dojedete třeba 4 auta nebo nedej bože náklaďák,tak se za nimi zpravidla couráte značnou část cesty.Projíždíme jako vždy krásnou krajinou,která ale změnila ráz. Zdejší kopečky jsou krásně zelené.Proti dramatickým šedým velehorám je to uplně balzám na oči.(obr.583)Projíždíme přes obce Saanen,Zweisimmen a další,až do Spiezu k Thunskému jezeru,podél kterého si to pádíme k Interlakenu.Projížďka podél jezera je super.Ale hodinky hlásící 20:00 a horozící mračna nás ženou do kempu.Už ani nezastavuji na focení.Při příjezdu do kempu už vidíme že bude útulnější než ten v Martigny.Prozrazuje nám to krásný trávník v golfovém střihu a vrátnice v podobě nádherného severského srubu.Drsná recepční se vzhledem bikerky,nám ukazuje krásnej plácek pod stromami a s dřevěným posezením.

Ovšem útulné spaní pod jehličím mě stálo 28CHF.

5.den 300km

  Dnes,jako hlavní atrakce,jsou v plánu vodopády Trummelbachfalle.Jsou na seznamu UNESCO a nacházejí se jižně od Interlakenu,v údolí nad nimž se tyčí jeden ze symbolů Švýcarska.Hora Jungfraujoch.Zajímavostí těchto vodopádů je,že se voda valí vnitřkem skály,takže ze silnice nejsou téměř vidět.Další atrakci představuje výtah který vás vyveze na začátek prohlídky.Jede také vnitřkem skály.Když jsme zjistili že obsluha výtahu mluví česky,pustili jsme se do kratší debaty.Jen tak obrazně se ho ptám co obnáší vyjet na již zmíněný Jungfraujoch . „Jede se tam horským vlakem,je to skoro na celý den a cena se pohybuje kolem 150CHF J.To víte doprava je ve Švýcarsku drahá.“ S pokleslou bradou si vduchu říkám „a co není“.Dává nám,ale dobrý tip na lanovku za asi 22CHF,která je odsud 2km.Zařazuji si to do plánu dne a vyrážíme se kochat tou přírodní krásou.Je to jakási obrovská trhlina ve skále,kterou se valí voda.Postupem času zde vymlela různé jeskynní útvary.Stoupáme po betonových schodech a z růných výklenků pozorujeme s jakou silou se voda žene dolů.(obr.632,627)Náhle prohlídková trasa končí.Jdeme zase zpátky,trochu mě to mrzelo,čekal jsem to delší.

To jsem ale nevědel že další část pokračuje od výstupní stanice výtahu směrem dolů,takže nakonec jsme toho viděli dost.Tuhle atrakci doporučuji každýmu,kdo sem bude mít cestu.Fakt to stálo zato.

  Popojíždíme k liftboyem doporučené lanovce.Jedná se o Schilthornbahn,která vede až na stejnojmenný vrchol(2970m).Mimochodem na tomto kopci byly natáčeny scény z Jamese Bonda.My míříme pouze do mezistanice Murren(asi 1630m).Je to horské městečko na takové náhorní vyvýšenině,tyčící se přímo nad údolím ze kterého vede lanovka.Pohled je to vskutku impozantní.Sedíme si na venkovní terase,vychutnáváme kávu,kocháme se okolními horami i srázem pod námi.(obr.645,661,659)Při cestě dolů si znovu užívám pohled z lanovky.Hlavně při klesání k výchozí stanici si připadáte jako v letadle.Pod vámi není nic,jenom dno údolí,které se pomalu přibližuje.

  Spokojeni že jsme dnešním zážitkum opět učinili za dost,opouštíme toto krásné udolí ve kterém se vodopádů a lanovek nachází hned několik.Frčíme si to kolem Brienzersee.Ty projížďky kolem jezer mě fakt baví.(obr.674)Za chvíli už stoupáme na Brunickpass(1002m) a míříme k Luzernu.U Sarnersee na promenádě dáváme oběd z vlastích zásob a za chvíli vjíždíme do velkoměsta. Jak zhoustla civilizace,přibilo policajtů.Do této chvíle jsme potkali snad jen dvě policejní auta a tady na pár kilometrech už míjíme třetí a to není konec.Je jich zkrátka plné město.Ani se mě nechce zastavovat,ale když už jsme tady,tak si ten jejich slavnej most musím vyfotit.(obr.696)Děláme krátkou zastávku na nábřeží.Centrum kolem řeky spolu s mostem je fakt hezký,ale turistů je tady mraky,zkrátka rušné velkoměsto.Takže radši rychle pryč.Když přicházíme k motorkám,už tam obchází policajt a opisuje si značku vedle zaparkovaného auta.V blesku naskakujeme na stroje,zapnu se až pak,a rychle pryč.Možná že nám ani pokutu dát nechtěl,ale kdo ví.

  Odsud nabíráme směr Rakousko.Chceme totiž spát v penzionu a v Rakousku je ubytování přece jen levnější. A znovu se opakuje situace s přesunem na delší vzdálenost.Ujet po místních silnícich nějakých 150 km je prostě vopruz.Pod 3h ani náhodou.V jedný obci si mě jen tak cvičně fotí radar a to jedu dle tacho nějakých 60,takže ve skutečnosti max.55.Je mi to jedno,stejně mi nic nepošlou.Před 8 večer přijíždíme do Lichtenštejnska,které až na jednu minizastávku projíždíme.Po přejezdu Rakouských hranic do Feldkirchu pokukujeme po nějakém zimmerfrei,ale nic nám tak nějak nepadlo do oka.A když už někde zastavíme tak maj zavříno.Začíná se rychle stmívat a my potřebujeme jednat.Opouštíme Feldkirch s tím,že,za chvíli na něco narazíme.Aby to nabylo tak jednoduchý,začíná lejt jak prase(ještě že máme nemoky)V obci Nenzing konečně stavíme u nějakého Gasthausu mají zase zavříno.Už je nám jedno co to bude stát.Hlavně abychom bydleli.Stále leje jak blázen.Zastavujeme u dalšího pohostinství.Když nás domácí viděla,jak z nás teče voda,řekla že má plno,Bylo nám jasné že kecá.Na křižovatce si všímáme ještě jednoho ukazatele na gastehaus.Teď to musí vyjít.Přijíždíme k docela luxusně vypadajícímu hotýlku.Vcházíme dovnitř,koukaj na nás trochu divně,ale ubytování je nám dopřáno.Máme prý počkat,pokoje nejsou připraveny.Nic neřešíme,v garáži ze sebe strháváme nemoky,a hurá do útulného a vyhřátého výčepu.Je nám jedno že máme mokro v botách.Sedíme v teple,postele se nám stelou a my do sebe spokojeně posíláme pár škopků.

6.den,780km

  Tento den už následuje jenom přesun do našich domovů.Za příjemné ubytování se snídaní platíme,já 40 za singleroom a Péťa 70 za doubleroom a najíždíme na dálnici,která,jak jsme po ránu zjistili,je hned za Hotelem. Je hnusně a dotoho pořád samá 100vka nebo 80ka.Kolem Salzburku se dělá hezky aby následně v naší republice bylo zase hnusně.V Dolním Dvořišti rest.Selský dvůr dáváme super guláš(měli jsme ho i při cestě tam) a po 22hodině přijíždíme domů.Počasí nám nakonec docela vyšlo a motorka kromě prvního dne jela bez problémů,takže máme za sebou další super výlet.

 

Praktické postřehy:

Švýcarsko je země plná nádherných přírodních krás a silnic lákajících k pořádnému svezení,ale…

-Nízké rychlostní limity,hrozba vysokých pokut ,poměrně rušný provoz a často špatné podmínky pro předjíždění,vám dají na nějaké freeride zapomenout.

-denní etapy je ideální plánovat tak do 250km.(v případě,že chcete něco vidět)

-Pokud zde chcete zůstat několik dní a máte v plánu i delší přesuny,doporučuji koupit dálniční známku.Za těch 40CHF to stojí.Sám jsem litoval že jsme si ji už na začátku nekoupili

-To že je ve Švýcarsku draho ví asi každý,ale i tak uvádím pár příkladů:Za kemp(osoba,moto,stan)dáte zhruba o 7-10e víc než v Rakousku.Penziony – CH 35-55e,A 25-40e.Rovněž potraviny v běžném supermarketu jsou pěkně mastný(chleba kolem 50-60Kč).Ovšem jsou i vyjímky,není problém se na večer vybavit několika plech.pivy.Běžně jsem je kupoval pod 1CHF.

A ještě malý příklad s lanovkami – Aiguille du midi 3842m (F)-42e, Schilthorn 2970m (CH)-77e………………

-Standartní benzínky tu nejsou tak časté jako u nás,buď jsou součástí COOPkonzumu(což je docela výhoda protože zde koupíte potraviny jen o málo dráž než v supermarketu) a nebo jsou samoobslužné na kartu (problém jsme s tím neměli). Benzín je asi o 2 Kč dražší než u nás.

-kromě velkých měst tu policajty skoro nepotkáte.

Cestopis také vyšel v časopisu Motoroute 2/12