Alpský okruh a moře v Itálii

Letošní výlet nedopadl uplně podle plánu.Nicméně i improvizovaná trasa,jak je vidět z fotek stála za to.Počasí bylo naprosto luxusní!!                                     

Cestopis také vyšel v Motoroute č.4/2014!!!

Švýcarské alpy,Italské moře a Slovinská jezera

1.den Rakousko,700km

  A je to tu.Každý rok se znovu těším na ten okamžik kdy se vyrazí někam do „světa“.Ovšem realizace a termín odjezdu se letos nevyvíjely zrovna ideálně.Původně jsme měli jet tři,ale každému se to hodí jinak,znáte to.Nakonec můj cestovatelský kolega Péťa nedostal dovolenou a nebylo jasný jestli jí vůbec o prázdninách dostane,takže jsme vyrazily s Liborem sami(GTS 1000).Dále jsem řešil nějaké zdravotní problémy,které do poslední chvíle komplikovaly odjezd a také jsem se dozvěděl že máme na výlet o den míň.Velká změna oproti let minulým je motocykl.Po 6ti letech jsem ZR 7S vyměnil za sice starší ale o to dospělejší GPZ 1100 Horizont.Aby toho nebylo málo,tak ihned potom co jsem se rozjel mi upadl horní kufr(špatně zacvaknutý),poprvé se mi ho ještě podařilo nasadit zpátky,ale za pár km ulítl znova (to byla pecka) a tentokrát už byl na maděru,takže zdržení hned po ránu.To byl okamžik, kdy jsem si začal říkat jestli vůbec někam jezdit.No nakonec s asi 2,5 hodinovým zpožděním vyrážíme.Jako poslední varování před cestou,se nám dostává za Havl.Brodem v podobě pokuty za rychlost.Naštěstí to spravily dvě stovky.To už nás nemůže rozhodit a valíme dál na Č.B.,Linz,Innsbruck atd.První den jsem chtěl dojet až do Švýcarska,ovšem kvůli zpoždění jsme zakotvily asi 30km před Ch. hranicemi v obci Prutz,kde jsem stanoval už před 2roky.

2.den Švýcarsko,200km

 Stejně jako předešlý den,je hned od rána nádherně,ostatně toto počasí nás bude provázet po celý výlet.Pohled na raním sluncem osvícené hory,jen jak člověk vykoukne ze stanu,je k nezaplacení.Zvesela tedy vyrážíme směr Zernez a St.Moritz.Nechtěně si děláme zajížďku k placenému tunelu vedoucí k Lago di Livigno,kde se otáčíme a jedeme zase zpět.Silnice se vine podél skalí stěny,na druhě sráz a do toho sem tam vytesaný tunýlek.Nádherný úsek.Takže těch  zbytečných 25km nám ani nevadí.

  St.Moritz – symbol luxusu.Můj osobní dojem je takový,že okolní krajina je rozhodně hezčí než samotné město,které hyzdí docela velké množství paneláků.I tak,ale zastávka u jezera se pohledem na město,stojí za to.Všude je samozřejmě dokonalý pořádek.Dále pokračujeme na Julierpass(2284m),který je kousek za Sv.Mořicem a stoupá se k němu od jezer Silvaplana.Po pár zatáčkách jsou tyto jezera jako na dlani.Opravdu překrásný pohled,který ještě umocňují malé tečky,coby surfaře,kteří pokrývají velkou část hladiny.V průsmyku je čilý turistický ruch.Se zájmem pozorujeme velké množství projíždějících veteránů všech možných ročníků.Malou zajímavostí tohoto průsmyku jsou velké kameny na stojato nasázeny vedle sebe a v několika řadách.Něco jako menhiry.

  Při odjezdu přichází velké rozhodnutí cesty.Původně jsme měli totiž pokračovat dál přes Lago Como do Francie,ale chybějící den a můj řekněme nejistý zdravotní stav,mě donutily změnit trasu a jakoby se spíše vracet.Jedeme tedy zpět do St.Moritz a následně stoupáme na Passo Bernina(2330m).Tento průsmyk je proslulý železnicí,která byla dokončena již na přelomu 19.a 20.století.Z parkoviště v průsmyku,které je plné motorkářů  je pěkný výhled na jezera a již zmíněnou železnici vinoucí se kolem nich.V dálce pozorujeme přijíždějící Bernina express,který se kroutí jako had.Počasí nemá chybu a tak se ještě chvilku kocháme.Následně sjíždíme nádhernými zatáčkami kousek dolů a odbočujeme směr Livigno.

 Přejíždíme průsmyk Forcola di Livigno(2315m), který tvoří hranici s Itálií a zároveň tím vjíždíme do bezcelní zóny.Jen co sjedeme do lyžařského střediska Livigno a mineme jedny měřící policajty,zírám na cenovou tabuli u benzínky – 1,1e.Panečku,bezcelní zóna,to je paráda.Jenže k čemu je nám to platné,když jsme nedávno tankovaly.Liju do nádrže alespoň ubohých 4,5litru,jako cenu útěchy a vyrážíme z tohoto bezcelního ráje směr Bormio.

  Cestou přejíždíme dva pro mě neznáme průsmyky: Passo Eira 2208m a Passo Foscagno 2291m(v tomto průsmyku je i celnice pro výjezd z bezcelní zóny).Opět nádherná projížďka poklidnější částí alp.Z Bormia jedeme jižním směrem a po 8km stanujeme v kempu Cima Piazzi.Kemp je situován v prudkém kopci.Správce nás posílá až nahoru.To se mi ovšem nelíbí a tak rozbíjíme stan níž,pěkně blízko všech potřebných zařízení.K naší radosti zjišťujeme že je zde výborná pizzerie,takže se před spaním pěkně nacpeme.Zajímavostí kempu je,že všechny budovy jsou postaveny jako severské sruby z pořádných kulánů.Při příjezdu to vypadá spíš jako nějaký resort než kemp.Je zde i krytý bazén,to jsme ovšem zjistily až při odjezduL.

3.den Itálie,400km

  Vzhledem k tomu že se z výletu stala slušná improvizace,opět řešíme kterým směrem se vydat.Rozhodnutí padne po té,co se mě Libor zeptá. A jak je to daleko k moři? Já tam nikdy nebyl.Je to asi 350km do Benátek,odpovídám.Tak jedem!Vyrážíme tedy směr passo Gavia.Jedu zde již po druhé.Tento průsmyk patři myslím k těm nejhezčím.Líbí se mi že tu není takový komerční ruch.Jen úzká asfaltka nevalné kvality se vine horskou samotou až do výšky 2652m.Je jasno,sněhové plotny oslňují, jezero se krásně třpytí,do toho pár turistů a ticho které občas přeruší projíždějící chopper.Vyšlápneme si kousek od průsmyku odkud není vidět žádný prvek civilizace a v klidu nasáváme jak sílu horského sluníčka,tak atmosféru obklopení velehor.Naprostá paráda.Sjíždíme pomalu dolů a po levé straně,několik stovek metrů pod námi je jezero.Z toho pohledu se až točí hlava.Jižní strana průsmyku je úplně jiná.Zatímco od Bormia se stoupá celkem pozvolna,dolů se silnice klikatí po příkré stěně.Na svodidla se tu nehraje a silnice je pěkně úzká,před každým nepřehledným úsekem se musí troubit.Jízdně je tento průsmyk rozhodně více náročný než zábavný,ale je krásný.

  Přejíždíme passo Tonnale(1884m) a krajina se pomalu mění.Kolem Trenta jsou svahy pokryty vinicemi a mezi nimi leží klasická Italská městečka.Jedeme po neplacené dálnici kde je max 90km/h směr Bassano,cesta je lemována skalistými kopci,které sice nejsou tak vysoké,ale určitě by tato oblast stála za prozkoumání.Jak se blížíme k Padově,krajina se nadobro narovnala.I když jsem se chtěl Padově vyhnout a jet na Venezii kratší cestou,kvalitní Italské značení mě nakonec stejně navedlo na Padovu,kde následně najíždíme na dálnici.Teď už tam budeme za chvíli,říkám si.Po pár kilometrech,ale dálnice úplně stojí,v tom šíleným vedru fakt paráda.Naštěstí to netrvalo zase tak dlouho.Na okraji Benátek trochu bloudíme,ztrácíme se a zase nacházíme,navigace v telefonu se neosvědčila,doba značně pokročila a nervy začínají být na pochodu.Výsledek celé situace je,že doslova kousek před mostem vzdáváme návštěvu Benátek,protože nejbližší kemp u moře v Lido di Jesolo je ještě 50km a nám je jasné že i tak budeme stanovat nejdříve v devět večer.Pro dnešek končíme v kempu Waikiki.Jdeme na pizzu.

4.den Itálie,300km

  Dopoledne vyplňujem koupačkou v moři,zrovna jsou pěkný vlny ,tak je alespoň nějaká sranda.I když tuto část Itálie zrovna nemusím,pláže v Lido di Jesolo jsou docela fajn.Nejsou přehnaně široké a není tady tak mělko jako v jiných letoviscích(třeba v Grado).Po obědě se ubíráme západním směrem.Děláme krátkou zastávku v Caorle.Díky své historické části se od sousedních letovisek liší a patří k nejhezčím.Dále směřujeme k Terstu.Asi 14km před ním najíždíme na vyhlídkovou pobřežní silnici.Na jednom vyhlídkovém parkovišti se s námi dává do řeči nějaký nadšenec,který si to přifrčel na Hayabuse,Jeho vizáž silně kontrastuje s typem stroje a byl oblečenej jak někde do lesa.Měl na sobě asi 20 let starou Nolanku,kterou si ani neobtěžoval sundat a chtěl si strašně povídat – italsky samozřejmě.O motorkách(hlavně o té jeho) a odkud jsme,znáte to.Jenže čas letí,takže jsem se ho snažil nějak taktně zbavit.Povedlo se a my po chviličce zastavujeme u zámku Miramare.

  Je postavený v novogotickém stylu někde kolem r.1860.Připomíná mi Hlubokou n.Vlt.Zámek je vystrčený do moře a tvoří jakou si dominantu místního pobřeží.Kolem se rozprostírají zámecké zahrady a před vchodem do zámku se nachází velká fontána.Moc příjemné místo.Motorky se dají zaparkovat až u vchodu do areálu.To jsme ovšem nevěděli,tak jsme je nechali u hlavní silnice a pěkně se prošli.No nic,příště budeme chytřejší.Popojíždíme na kraj Terstu,kde se opět koupeme.Ovšem ty tam jsou krásné písečné pláže,jen betonový břeh se schody vedoucí přímo do vody.To bylo docela nebezpečné,protože pokud si člověk nedal pozor,vlna ho naplácla přímo na zeď.V tom vedru  jsme ale byli rádi za jakékoliv osvěžení.V podvečerních hodinách vyrážíme do Slovinska.Jsme příjmě překvapeni nádhernou krajinou,kterou projíždíme.Frčíme si to kolem modrozelené řeky Soča.Míjíme historickou přehradu.Ve městečku Kanal na krátko zastavujeme a kocháme se nádherným pohledem na staré městečko tyčící se nad kanálem řeky,kterou přetíná starý most(připomíná mi to trochu Mostar).Směřujeme k jezeru Bled,silnice se zužuje a ještě více klikatí.Náročností serpentin si nezadá s velkými alpskými průsmyky.Projíždíme malebné horské vesničky a zatáčky nás nenechají odpočinout.Za Petrovým Brdem klesáme do Bohinjské Bystrice.Sám se přistihnu jak i s tak neohrabaným strojem jako je GPZ 1100 to posílám do zatáček hlava nehlava,Před devátou přijíždíme do horského střediska a bereme první ubytování které nám padlo do oka.15e za osobu v nádherném pokoji s balkónem a vyhlídkou na sjezdovku,to berem.Jen se trochu oklepem a hned vyrážíme do místní pizzerie.Tady jsme si opravdu pošmákli.Dodnes Libor vzpomíná na pizzu Vražja.

5.den Slovinsko,300km

  Ráno nás opět vítá krásně osluněnými kopečky.Jedeme k nedalekému Bohinjskému jezeru,které má nádhernou křišťálově čistou vodu.Jezero je zaříznuté mezi skalistými horami. Díky minimální zástavbě kolem jezera má ničím nerušený ráz a je to doslova oáza klidu.Pokračujeme zpět přes Bystrici pěknou rychlou silnicí k Bledu.Jezero Bled už nemá takový horský ráz,ale jeho voda je ledovcového původu.Je zajímavé tím že uprostřed něj je ostrůvek s kostelíkem z 15.století a na jeho hladinu vzhlíží ze 130m vysoké skály Bledský hrad.Ten je údajně nejstarší ve Slovinsku.První zmínky už z r. 1011.Sedíme na břehu jezera a pozorujeme tu siluetu hradu s okolím.Krásné počasí nás opět donutí svlíknout se do plavek a smočit se v příjemně teplé a čisté vodě jezera.Dále pokračujeme samozřejmě kam jinam,než k samotnému hradu.Obcházíme ho,vylézáme na skalnatý výběžek a rázem se nám otevře pohled na celé okolí.Jezero i s ostrůvkem máme jak na dlani.Chvíli ani nedutáme a jen se kocháme pohledem na lesknoucí se hladinu i krásně zelenou přírodu kolem nás.Doba opět pokročila,pod hradem si ještě dáváme výborný kebab za 4,20e i s colou a vyrážíme směr Rakousko.

  Překonáváme průsmyk Ljubelj,který tvoří hranici s Rakouskem,respektive tunel kterým se vyjede na rakouské straně.S Klegenfurtu můžeme jet po dálnici přímo na Vídeň a domů.To nám ale přijde škoda.Rozhodujeme se tedy stylem:Je to delší,ale za to těžší trasa.Po cestě mě totiž láká průsmyk Solkpass.A tak jedeme směr Scheifling a Murau po parádní široké státovce,která umožňuje stálou rychlost kolem 110.Líbí se mi že vede výhradně mimo obce.U nás ,bohužel obchvaty tak běžné nejsou.A znovu stoupáme a užíváme si poslední vysokohorskou vložku,i když po tom všem už to  samozřejmě není tak zajímavé.Teda kromě jednoho Rumuna,který kousek před vrcholem předstírá u svého Focusu poruchu a mává na mě jak na prvního mája.Poučen z cest minulých jen ignorantsky projedu kolem.Ve zpětném zrcátku  ale pozoruji,jak mu dobrák Libor zastavuje.Jen se chytím za hlavu,vlastně za helmu a hlavou mi proběhne co všechno po něm bude chtít nebo mu prodat.Čekám v průsmyku a Libor za chvíli přijíždí,ulevilo se mi.Prý byli dva,chtěly prachy,tak na to šláp a odjel.Naštěstí! Hodíme to za hlavu a počneme nasát atmosféru zelené krajiny 1790m vysokého průsmyku.Je ticho,nikde nikdo,pohoda.Po krásném sjezdu,který nám spestřily procházející se krávy po silnici,nabíráme směr Gmunden.Opět si to pádíme po super silnici,zaříznuté mezi horami,ani se mi nechce zastavovat,ale je po osmé,takže v Bad Goisern následujem první značku zimmer. Zastavujeme u historického domu s příznačným názvem,villa Dachstein.Nikde ani živáčka.Za chvilku přichází babka,která vypadá jak stará Kropáčková z filmu Kameňák.Provádí nás starým domem,který působí docela strašidelně.Podlahy i schody správně vrzají a všechno tady má takový ten starý dřevěný pach.K pokoji,ve kterém se ubytováváme za 25e,patří i velká dřevěná terasa s výhledem na hory,nádhera,stylovější už to nemůže být.Ihned po zabydlení jdeme hledat pizzerii,pro dnešek ovšem musíme vzít zavděk čínskou restaurací u silnice.Jídlo ale bylo dobré.Je docela srandovní když servírka mluví Čínskoněmecky.

6.den Rakousko,450km  

  Poslední den výletu.Poslední výletní zastávka.Jedeme kolem jezera Attersee do centra Gmundenu.Jedná se o klasické romantické město na břehu jezera.Na něj z povzdálí dohlíží hrádek,jak jinak než vystrčený do jezera.Lodě,pobřežní promenáda,náměstí,kavárny.Pěkné pohledy které nikdy neomrzí.Zrovna tady staví z lešení nějaké podium,neparkujeme zrovna nejlépe,tak na to šlápnem ať nepřekážíme.Za 2 hodiny stavíme v Dolním dvořišti a za dalších pět jsme doma.

  Zajímavé na výletu bylo to,že byť jsme se točily tak trochu kolem komína,byli jsme každý den v jiném státě a skoro každý večer jsme si v restauraci objednávali jiným jazykem.To mě docela bavilo.Ovšem největší plus bylo počasí.Takovej luxus se jen tak nepoštěstí.Akorát nefungující napájení navigace(telefonu),a velmi špatná čitelnost displeje,trochu kazily pohodu cestování a připravili nám pár pikantních chvilek.Do příštího roku mám co zlepšovat.

  Jinak jsme najeli 2430km a každého to stálo do 10ti tisíc.Suverénně nejdražší benzin je v Itálii(až 1,8e),takže pokud je možnost,natankujte u sousedů.Mě GPZ brala 5,2 a kolegovi GTS přes 6 litrů