Francie - Avignon,St.Tropez,Bonette

Tak je za námi další výlet.Tentokrát to byla trochu větší porce - 10dní a téměř 3800km.

Cestopis najdete také v Motoroute č 4/15

10.8.-19.8.2014 - Hory,Kaňony,Moře

 Již dlouho jsem měl v hlavě všechny ty turistické
finesy,jako je Bonette,Canyon du Verdon,Pont du gard atd.A najednou jsem před
domem,běhám kolem motorky a od odjezdu nás dělí jen pár minut.Každý rok se to
opakuje a po každé je člověk plný napětí.Tentokrát je o to větší,protože se
jedná vlastně o druhý pokus podobnou trasu uskutečnit.Loni jsem totiž na
poslední chvíli zvolil kratší a jednodušší výlet.

 

1.den - 900km

 Vyrážíme tedy po 5.hodině směr H.Králové a po dálnici
přes Rozvadov do Německa.U Bodamského jezera jedeme kousek Rakouskem a pak
Lichteinšteinskem,kolem 17hod protínáme CH hranici.Počasí se podle předpovědi
začíná kabonit a my zdoláváme poslední úsek dne,abychom zakempovali kousek před
stoupáním na Oberalpass,v obci Disentis/Mustér.Je asi půl osmé,voda
z nebe je na spadnutí a my máme za sebou pěkných 900km.Na prvním dni by
nebylo nic zvláštního,až na to,že jsem za Plzní na benzínce zjistil,že mi
upadla objímka co drží výfuk.Naštěstí sám držel docela dobře,ale radši jsem ho
pojistil drátem z rozpleteného ramínka,které mi darovali na benzíně.Druhé
nemilé zjištění bylo,že jsem podcenil výměnu řetězovky.Doma to ještě nevypadalo
tak zle,ale už v Německu,začal nerovnoměrně vytahaný řetěz,při rozjezdu
nepříjemě křoupat.Tak to by bylo na úvod.

 

2.den - 300km

 Je druhý den ráno,obloha jak olovo,mokro,ale vyloženě
neprší.Mám smíšenou náladu z řetězu,nic méně jsme tady a vyrážíme dál.Na
Oberalpassu děláme krátkou zastávku a sjíždíme do Andermattu.Vzhledem
k zamračenému počasí,je do údolí nádherný výhled.Po pár kilometrech
stoupáme z obce Realp na Furkapass.Ještě než vjedeme do mraku,vychutnávám
si pohled do údolí se zakroucenými zatáčkami jako před třemi lety.Na vrcholu
ani nezastavujeme,jedeme doslova v mlíku.U známého hotelu Belvedere se
výhled malinko protrhává a je vidět stoupání na Grimmselpass.V dálce pozorujeme
i parní vláček.Začíná pršet a toto počasí s těžkými mraky nás provází až
na hranice s Itálií.Dle předpovědi mělo být na Italské straně hezky,ale
když tak stoupáme z Martigny k průsmyku St.Grand Bernard,nic
nenasvědčuje tomu že by tomu tak mělo být,zkrátka nebylo vidět vůbec nic.O to
větší bylo překvapení,když se kousek před čárou mraky doslova zázrakem
rozestoupily.V průsmyku bylo nádherně.Zastavujeme u jezera,které je obklopené
horskými štíty a vychutnáváme si po celém dni azůro.Sjezd do Italské Aosty je
parádní,výlet konečně dostává ty správné obrátky.Dnešek zakončujeme dle
plánu,v kempu za obcí Morgex.Stanujeme pod skálou,kemp se tváří útulně.Libor
mě pobavil,když mi povídá: Postavíme stany a zajdem na pizzu néé.A já mu
říkám,že si nejsem vědom,že by tady byla nějaká restaurace.On že viděl ukazatel
- tak se jdeme podívat...Skoro vyprsknu smíchy když mi ukazuje ceduli
s nápisem piazzoleJ(parcela pro stan)

 

3.den - 270 km

 Probouzíme se do krásného rána,kemp je sice ve
stínu,ale vrcholky hor již olizují sluneční paprsky.Vyrážíme po deváté hodině a
již po pár km odbočujeme vstříc dalším zatáčkám.Jedeme do Bourgh St. Maurice
přes Col du Petit Bernard.Jak stoupáme je hezky vidět masiv Mt.Blancu.Je téměř
jasno a na horských planinách se pasou krávy.V průsmyku se,ale kvůli poměrně
silnému větru nijak nezdržujeme.Při klesání do B.St.Maurice se nám otevře
nádherné panorama na celé město.Klesání je snad nekonečné,na to že má průsmyk
jen 2100m.Jsme rádi když zastavíme u místního Lídlu a dáme si voraz.Máme před
sebou první velkou metu výletu - Col de L´Iseran 2770m.Vybaveni proviantem
z oblíbeného marketu,míříme k jezeru Lac du Chevril.Opravdu kouzelné
místo o kterém se nikde moc nepíše.Jedeme kolem kaňonu pozorujíce kostelík na
protější straně a následně se ocitáme na hrázi.Jak už to bývá,na jedné
straně,závratě vyvolávající pohled do údolí a na druhé,jezero ozářené sluncem
s alpskými štíty v pozadí.Jedeme dál podél jezera,směr Val d´Isere a
ještě jednou zastavujeme abychom si vychutnali pohled na jezero z druhé
strany.Ve světoznámém lyžařském středisku zastavujeme na pumpě kde potkáváme
skupinku Něm.motorkářů - jeden z nich má úplně stejné GPZ,tento model nepotkáte
každý den.Ve Val d´Isere mě zaujala jedna věc,většina domů je obložena takovým
lámaným kamenem,který podtrhuje již tak luxusní dojem.Kousek za městem začíná
to pravé stoupání a během chvilky máme celé letovisko jak na dlani.Obklopeni
horskými velikány postupujeme stále výš,abychom po chvilce zastavili u té zídky
s ukazateli a nápisem - Col de L´Iseran 2770m.Je zde poměrně rušno,ale
počasí ujde,a tak chvíli pokoukáme ,vyfotíme kostelík,a hurá dolů.I při jízdě
z průsmyku  je krajina značně
atraktivní a tak si můžu hlavu ukroutit.Dole se vinou navigace na chvilku
ztrácíme,ale po asi 20ti napínavých minutách Libora nacházím,jak na mě
čeká,před důležitou odbočkou na Lac du mont Cenis.Po vystoupání do asi 2000m
jedeme po příjemně se vlnící silnici kolem jezera.Je poměrně dlouhé,takže je
dost času si jízdu náležitě užít.Sjíždíme do Italského města Susa, abychom po
chvilce jízdy údolím,opět začali kroutit zatáčky a v průsmyku  Montgenévre 1860m znovu přejeli do Francie.Tady
se začíná kazit počasí a trochu prší.Sjíždíme do města Briancon,které je jedním
z nejvýše položených měst v Evropě(1321m).Bohatou historii prozrazuje
několik poměrně mohutných pevností,které se tyčí na okolních kopcích.Jedna
z nich,je přímo ve městě(no,spíš nad ním).Hned pod pevností se rozprostírá
historické centrum,které pochází převážně z 18.století a je obklopeno
mohutnými hradbami.Procházka úzkými uličkami určitě stojí za to.Motorky se dají
zaparkovat kousek od vstupní brány.Při odjezdu,musíme absolvovat velmi
prudký,asi půl kilometrový sjezd ke křižovatce v dolním městě.Popojíždění
v koloně a stání na brzdách až k semaforu,není moc příjemné.Na
křižovatce nabereme směr Col Izoard.Tato poslední meta dnešního dne,mě velmi
mile překvapila.Slušná silnice,na které zatáčky vykružují přijatelný
poloměr,nás dovedla až nahoru.První co vás v tomto průsmyku napadne,je -
měsíční nebo pouštní krajina.Ráz tohoto místa je naprosto odlišný od toho co
jsme doposud viděli.Prostředí je tvořeno převážně suchou sutí.Při sjezdu ráz
vyprahlých kopců ještě zesílí.Zastavujeme a zíráme na kamenné pahýly
připomínající obrázky z Amerických národních parků.A pro úplný závěr
dnešního dne,nám příroda nachystala průjezd moc pěkným kaňonem - Gorges du
Guil.Poté už konečně následuje mestečko Guillestre.Noc trávíme v kempu La
Rochette.

4.den - 180 km

 Prší a mraky jsou proklatě nízko.Přemýšlíme co
dál,protože hned za městem,nás čeká stoupání na Col du Vars 2100m.Nic méně čas
letí a my usuzujeme,že by bylo dobré popojet.Při balení v dešti klábosíme s
Čechem,který s přáteli cestuje na Burgmanech a doma má Electru....nojo.Alespoň
někjaké zpestření po ránu.Po desáté vyjíždíme.Jak si v tom dešti
stoupáme,Liborovi vběhl do cesty pes,no vyhnul se,ale krve by se
nedořezal.Pomalu přejíždíme průsmyk a zastavujeme až v Jeusiers.V přístřešku
pro popelnice rozkládáme mapu a hledáme náhradní plán.Moc jsem chtěl jet na Col
de la Bonette,ale počasí nás odrazuje.Paní na parkovišti nám sice říká že za 2
hod. má být hezky,jenže věřte tomu.Vyhrál tedy plán B a jedeme po silnici která
Bonette objíždí.K našemu překvapení projíždíme úžasným kaňonem Gorges du
Bachelard.Místy uzounká silnička vinoucí se podél vytesané skály se časem
vymaní ze soutěsky a stoupá do hor.Počasí se skutečně zlepšuje a za chvilku
vykoukne sluníčko.S povzdálí pozoruji vrcholek Bonette bez mráčku,trochu mě to
mrzí,ale zároveň jsem naprosto nadšený,z místa které projíždíme.Je tu
absolutní klid,jen my,úzká silnice a hory.Zastavujeme na mostku pod
vodopádem,svlíkám nemok a vnímáme to ticho.Stoupáme na Col de la Cayole a já si
říkám,že kdyby se nezlepšilo počasí,tak vzhledem ke kvalitě silnice by tato
varianta byla snad ještě horší.V průsmyku je nádherně.Vše je ozářené sluncem a
po dopoledním počasí ani památky.Jsem trochu překvapen z nadmořské výšky
2326m,čekal jsem míň.Sjíždíme dolů,z vrcholků skal doslova padají
vodopády,přejíždíme různé mostky,projíždíme tunýlky,až tu najednou mě praští do
očí černá barva svahu,který silnice protíná.Zprvu to vypadalo jak lávová
vyvřelina,ale kde by se tady vzala.

Zastavujeme a jdeme to omrknout.Sestoupíme
do koryta říčky k vodopádu,kde jsme obklopeni pouze tímto černým
nerostem.Usuzujeme že to je nějaký druh břidlice.Říkám si,kolikrát se během
těch 40ti kilometrů změnil ráz krajiny.Podél téměř vyschlého řečiště přijíždíme
do Guillaumes.Na zdejším náměstíčku,které je jak z cukru,je zajímavá
zdejší zvonová kašna.Dáváme si presso,no vlastně cappuccino,protože jsem se
s pani špatně domluvil.Po chvilce si všímám že kavárna je zároveň
benzínka.Zkrátka kousek od stolu jsou dva stojany jako by se nechumelilo,ale
všude je čisto.Po celém dni první skutečný odpočinek.Proběhne standardní
konverzace s místními obyvateli.Odkud jsme - z Čech - následuje údiv
- no a dál si asi nepokecáme:-)Za tímto městečkem začíná další skvost cesty -
Gorges de Dalluis.Kaňon,který je znám svými 17ti jednosměrnými tunýlky
vytesanými v červené skále.Převážně hnědočervená barva totiž tvoří typický
obraz tohoto údolí.Zpočátku utaženější zatáčky se postupně uvolňují a my příjemně
svižným a zábavným tempem svištíme mezi skalami k jezeru Lac de
Castillon,kde odbočujeme na Castellane a zastavujme u hráze  jezera.Chvíli si prohlížíme elektrárnu,která
se tyčí na skále na protější straně hráze.Odtud už to máme kousek.V Castellane
nakupujeme nějaké potraviny,např.několik piv a asi 5 km za městem,se po sedmé
hodině ubytováváme v docela luxusním kempu.Byli jsme rádi že se pro nás
našel alespoň malý plácek.Večer mi přichystal překvapení(Libor šel spát)
v podobě pěnové párty na hlavním platzu kempu.Nikdy jsem to neviděl,takže
o to víc jsem zíral na všechny ty děti které tancovaly po krk
v bublinách.Ten"Jar" byl prostě všude.Hausová hudba a světelná show tomu
dodávaly správnou atmosféru blázince.Po tomto zajímavě zakončeném večeru jdu
spokojeně spát.

5.den - 210 km

 Dnešní den by měl být převážně ve znamení Grand
Canyonu du Verdon.Jsme od něj kousek.Nezdržujeme se a balíme,ať už jsme na
cestě.Hned za odbočkou kde kaňon začíná projíždíme úzkou skalnatou průrvou.Po
vystoupání trochu výš odbočujeme a klesáme opět na samé dno k Pointe
Sublime.Od parkoviště je třeba sejít ještě x schodů k samotné řece
Verdon,kde lze započít túru po dně kaňonu.Ten je mimo jiné největší
v Evropě.

V nejvyšším místě má 700m
a v nejužším jen 6m.Také tu lze nastoupit na atrakci,kdy lidé
v neoprénech naskáčou do vody a nechají se unášet proudem vody.Jdeme
kousek podél řeky.Kaňon je zde velmi úzký.Sevření několik stovek metrů vysokými
skálami vyvolává pocit absolutní malosti.Přicházíme k tunelu,chci se
otočit,ale Libor mě hecuje že jdeme dál.V tunelu je tma a není vůbec jasné kde
končí a to samé musíme jít samozřejmě zase zpátky.Po cestě tam,se držíme jiných
turistů kteří mají baterku,za chvíli se noříme do úplné tmy,bez baterky jste
v háji.Zem je plná kamenů a kaluží,takže si musíte svítit hlavně pod
nohy.Když už si říkám že by mohl být konec,objevuje se světýlko.Jedná se ovšem
pouze o výhled do kaňonu,který je sice moc hezký,ale tunel dál pokračuje
absolutní tmou,hmm..to je dobrý.Když se po nějaké době konečně vymaníme
z tunelu a potom ještě z jednoho,jsme zralí to  otočit a jít z pátky,v motokalhotech a
botech to v tom vedru na nějaké túry není.Scházíme alespoň ze šíleného
krpálu k řece.Odpočíváme na malinké pláži obklopené balvany a hledíme do
průzračné příjemně šumící vody.Je to balzám.Vyškrábat se ale zpátky nahoru,není
žádná sranda,zbytek vody jsme dopily a k motorkám to máme ještě celou cestu
zpátky,tentokrát ovšem nemáme nikoho z baterkou.Libor má alespoň diodu
v mobilu.Na parkovišti,lehce dehydrovaný sundávám boty a kalhoty na půl
žerdi.Jen tak v trenkách sedím na zídce a nabírám síly.Takže kaňon ze samého
dna jsme si prohlédli důkladně,teď je čas to omrknout z vrchu.Jedeme směr
La Palud sur Verdon a před ním odbočujeme na okružní vyhlídkovou
silnici.Zastavujeme na různých vyhlídkových místech a zíráme na ty dobře známé,pohlednicové
výhledy.Na samém konci kaňonu,ještě zastavuji a fotím vyústění řeky do
blankytně modrého jezera Satinte Croix.Hladina je zde poseta množstvím
lodiček.Odtud definitivně nabíráme směr Avignon,cíl dnešního dne.Krajina se
narovnala.Kolem silnice tušíme levandulová pole,v tuto dobu ale
nekvetou.Projíždíme několik typicky Provensálských malebných městeček.Za kratší
zastávku určitě stojí Lauris.Historické městečko jehož hrad čnící nad okolní
krajinou je dobře viditelný již ze silnice.Na hradě se nachází moc pěkná
zahrada,která je současně i terasou a je odtud nádherný výhled do
krajiny.V centru se snažíme najít nějakou otevřenou pizzerii,ale
marně,přitom je asi 17h...Jedeme dál.Po šesté hodině nás vítá hustý provoz
velkoměsta,protloukáme se ale do cela plynule a asi po půl hodině stojíme u
závory v Camping du Pont d´Avignon.S radostí využívám zdejší bazén a po
důkladném relaxu vyrážíme do víru nočního města.Z kempu je to do centra asi
1,5km.Při cestě přes most pozorujeme na jedné straně,pěkně osvícený Avignonský
most a na druhé straně,do tmy zářící ruské kolo.Jednou ze vstupních bran
vplouváme do nočních uliček starého města.Prokličkujeme až na hlavní náměstí s
papežským palácem.Stojíme pod tou efektně nasvícenou monumentální mega stavbou
a ze mě jen vypadne:Jsme fakt tady!Při cestě zpět do kempu,sedíme na lavičce u
hlavního nábřeží a pozorujeme okolní ruch,včetně dvou lehkých slečen čekajících
na kšeft.Druhé auto bereJ

6.den - 270 km

 Sbalené motorky
s věcmi necháváme na vrátnici.Jen nalehko vyrážíme ještě jednou do
města.Tentokrát na denní prohlídku.Znovu jdeme na náměstí kde se nachází Palais
du Papes.Ten sloužil jako sídlo papežů v letech 1309 až 1377,kteří
v té době museli opustit Řím. Dále pokračujeme k mostu.Za 5e jdeme na
prohlídku.Pont Saint Benézet,jak se most přesně jmenuje,byl původně 900m dlouhý
a tvořilo ho 22 arkád,do dnešního dne se,ale dochovali pouze 4 a most končí
v půli řeky Rhony.Kdyby měl most alespoň ještě 3 arkády došli by jsme až
do našeho kempu na ostrově a nemuseli bychom to obcházetJ.

 Vyrážíme k 25km vzdálenému Římskému akvaduktu Pont du
Gard.Ten byl postaven již 19let před n.l. U vjezdu na parkoviště si každý
bereme lístek na 12e.Tady je dobré připomenout,že se jedná o celodenní
parkovné,ne vstupné.Takže teoreticky,když motorky necháte někde venku,tak
neplatíte nic.Problém je v tom,že je není kde nechat.I když při troše
snahy....Do areálu se vstupuje přes jakýsi moderní terminál v kterém je
obsaženo veškeré zázemí,restaurace,muzeum,pokladna na parkovné atd.K samotnému
akvaduktu se jde asi 700m.Monumentálnost stavby postavené ve třech patrech
arkád,umocňuje fakt,že už tu stojí 2000let.To se potom vzkaz nějakého Jeana
z roku 1830,vyrytý do kamene na jednom z pilířů,nezdá ani tak
starý.Stoupáme po schodech na vrchol akvaduktu,kde je dobře vidět koryto pro
vodu.Ta se mimochodem dopravovala do města Nimes.Celková délka koryta měřila
asi 48km a spád na celé trase byl pouze 17m,to je jen 34cm na 1km!!.V řece pod
akvaduktem se koupe poměrně dost lidí,je tu hezky,nicméně nemámě na to celý
den,takže se vracíme k motorkám.V tom vedru se na vyprahlém parkovišti
znovu soukáme do motooblečení a hurá směr St.Tropez.Jedme po krásné státovce
s docela malým provozem.Každých asi 8km nám ovšem slušné tempo překazí
kruháč.Po asi 70km najíždíme na dálnici.Tady chci zmínit důležitou věc.Motorky
mají ve Francii levnější tarif.Mýtnice jsou ale standardně nastaveny pro
auta,což jsme nevěděli a při sjezdu(po 140km)jsme samozřejmě platili
více.Příště už si dáváme pozor a oslovujeme obsluhu.Ta přímo v automatu na
lístky ručně mění taxu.Takže na to pozor.Po šesti dnech konečně přijíždíme
k moři a riviéra nás vítá opravdu stylově.V prvním kempu mají plno a na
pobřežní silnici je takový provoz,že než se trochu rozkoukám,už mě předjelo po
čáře asi 10 motorek,do toho na mě ze zadu tlačí RR Phantom.Tím jsem nakousl
složení zdejšího vozového parku,ten je skutečně výstavní.Zastavujeme na okraji
Port Grimaud v dalším kempu.Z milosti nás nechávají přespat jednu
noc,jenže my jsme chtěli dvě,prý zítra možná.Jsme unavení,tak
zůstáváme.Příjemnou tečkou za dnešním dnem byl ohňostroj z protějšího
St.Tropez.Jeho délka byla opravdu úctyhodná.

7.den - 40 km

 Dnešní den jsme si vyhradili na prohlídku nejbližšího
okolí.Dopoledne tedy vyrážíme do St.Tropez.Hned zkraje nalézáme policejní
stanici.Takže samozřejmě probíhá povinné focení.Ještě tu není moc lidí a tak
máme clekem klid,až na jedno Ferrari které se mi pořád plete do záběru(fakt
je,že je hezčí než ten barákJ).Procházíme
přístav s jachtami,filmové nábřeží a vnitřkem městečka přes trh se vracíme
pomalu k motorkám,které máme zaparkované téměř u Gendarmerie nacionále.V
bistru hned vedle si pochutnáváme na pizze za přijatelných 8,50e a pressu.Od
stolu pozorujeme převlečeného četníka,jak za poplatek trdluje s turisty.Rychle
si osvojujeme zdejší jízdní styl a po čáře popojíždíme k Port Grimaud-rádoby
Francouzským Benátkám.Nacházíme vchod určený pro veřejnost a hnedle stojíme na
mostku přes kanál,který se snaží napodobit ten Italský.Roztomilost se tomuto
městečku rozhodně nedá upřít,ale působí to tu na mě,tak nějak uměle.Nezdržujeme
se dlouho,popojíždíme do kempu a využíváme volno ke koupání.Nejdříve jdu ale
vyhádat další noc,recepční na mě  zírá,co
tu ještě děláme,potom chce abychom si stan přesunuli na jinou parcelu,ale
nakonec to vyhádám a platím za dva a dvě noci 76e.Můžeme jít na pláž.K našemu
překvapení zjišťujeme,že voda je v půli srpna studená jako prase.Jinak písečná
pláž u kempu je o.k.Máme dost času a tak k večeru jen tak v tričkách
popojíždíme do Sainte Maxime.Jedná se o trochu větší letovisko.Zkušeně
parkujeme u chodníku vedle již naštosovaných motorek.S oblibou pozoruji velké
množství café racerů,sportsterů a dalších mašin které svým charakterem do
zdejšího promenádního prostředí dokonale zapadají.Také začínám chápat že u
takových motorek je úplně jedno jestli mají 30 nebo 50kw.Procházíme přístav
s marínou,městečko s trhovci a jen tak lelkujem.

Večer si předbalujeme
věci,chceme totiž vyrazit co nejdříve,abychom se vyhnuli dopravnímu blázinci.

8.den - 320 km

 V 7:15 opouštíme kemp Des Mürres.Na silnicích je
ještě klid a tak obcemi kolem moře,jen proplouváme.Ze sedla motocyklu pozoruji
vysoké palmy i exkluzívní look města St.Raphael,bohužel nezastavujeme,takže ani
nefotíme.Za tímto městem začíná údajně jedna z nejhezčích přímořských
silnic v Evropě. Pobřeží tvoří opět červenohnědé rozeklané skaliska,která
vytváří romantická zákoutí s plážemi.Strmé svahy jsou posety luxusními
vilami a vše je nádherně ozářené ranním sluncem.Oproti rivieře kolem Ste.Maxime
zdejší letoviska působí,alespoň pro mě monohem útulnějším dojmem.Jsou tvořena
malým zálivem a pár nevelkými hotely,jo sem bych jel i na dovču.Přijíždíme na
předměstí Cannes, kde tento pěkný úsek končí.Bereme benzín a koukáme na
jachty.Rozhodujeme,že se nebudeme pouštět do víru velkoměst a ušetřený čas
využijeme na druhý pokus přejezdu Col de la Bonette.Jedeme asi 30 km po
dálnici,u Nice sjíždíme a stáčíme se na sever.Za několik kilometrů se silnice
opět začíná zařezávat do skal.To se mi tady hrozně líbí.Stačí kousek popojet od
moře a už si užíváte zatáčky vedoucí kaňonem.Před samotným výjezdem na
průsmyk,se zastavujeme ve městečku Isola.Místo pizzy bohužel,popíjíme jenom
presso.Bylo totiž pouze 11:15,ale oni vaří od 11:45.Přesně to samé se nám stalo
v St.Tropez,tentokrát se nám ale nechtělo čekat.

 Počasí je bezchybné a tak nic nestojí
v cestě,zdolat tuto věhlasnou silnici.S přibývající výškou,se nám otevírá
pohled na vrchol Cima  de la Bonette.Je
to taková homole,se zářezem pro okružní silnici.Cestou zastavujeme u opuštěného
vojenského kempu.Lezu do jednoho z domků,ve kterém se dokonce ještě
nachází postel,kamna i nějaký nábytek.Nevím jestli je to jen nastražené na
zvídavého turistu,nebo tady skutečně občas někdo vegetí.Jsme v poslední
třetině výjezdu,řetěz si slušně křoupe a já pohledem hypnotizuji  přibližující se homoli.Zastavuji u
vrcholového kamene.Přede mnou je asi kilometrový sráz dolů a neskutečný pohled
na okolní hory,jsem dojat a hlavně jsme tady.Navigace ukazuje 2806m(udávana je
2802).Je zde poměrně rušno a motorek jak máku.Vyšlápneme si zbývajících 60
výškových metrů na samotný vrchol té čepice,kde je na rozhlednové mapě důležitě
napsáno 2862m,výš už to skutečně nepůjde.Připadám si jak na střeše
světa,panoramatický výhled na okolí je nepopsatelný.Silnice,kterou jsme
přijeli,máme jak na dlani.Ke sporům o nejvyšší průsmyk bych řekl asi toto:Podle
mě,se jedná o možná nejvýše položenou asfaltovou silnici v Evropě,která je
naprosto volně průjezdná a bez mýtného.

 Padáme dolů a už nám slušně kručí v žaludku.Asi
2km před Jausiers míjíme ukazatel na pizzerii.Vede k ní,ale nějaká offroad
cesta,tak říkám,že se najíme až dole ve městě.Kruh se uzavírá.Stojíme znovu
v Jausiers na parkovišti,před přístřeškem pro popelnice.Rozhlížíme se po
vhodném podniku a nic.Vracíme se tedy ke zmiňovanému ukazateli.Cesta je
skutečně hrozná,ale ne dlouhá.Na místě jsme velmi mile překvapeni.Přírodní
roubená hospoda v lůně hor s venkovním posezením.Vládne tu příjemná
domácí atmosféra,je vidět že jsou rádi za každého,kdo k ním zabloudí.Dáváme
si přeloženou pizzu Calzone,která je naprosto vynikající.Při placení dostáváme
kostku cukru namočenou v Absinthu a samolepku Col de la Bonette.Pro klidné
trávení tu mají k dispozici lehátka,ze kterých můžete pozorovat hory a
zapomenout na všechno.Tolik času,ale nemáme.Tento podnik rozhodně doporučuji.

 To,že je čas pomalu se vracet domů,naznačí sled
několika následujících událostí.Zbývá nám zdolat poslední průsmyk Col de la
Maddalena.Nejdříve myjíme policii,která měří pod stromem,za chvíli projíždíme
kolem skupinky motokářů,kteří tahají supersport svého kamaráda z příkopu
a  při zastavování v průsmyku,mi na
štěrku padá motorka pod rukama.Naštěstí se nic nestalo.Mírně roztřesený sjíždím
dolů a jako další varování míjíme pod zatáčkami další policejní hlídku.Jsem rád
když konečně stavíme stan,v bezpečí kempu na okraji města Cúneo.


9.den - 600 km
 Dnes již definitivně směřujeme naší
cestu domů.Z počátku jedeme po běžné silnici,ale hustý provoz,všudypřítomná
70ka mimo obec a plná čára,nás nutí vjet na dánici.Tuto placenou službu
využíváme dalších 200km(15,6e).U Brescie sjíždíme a na mýtnici nás předjíždí La
Ferrari! Dopřáváme si poslední atrakci ,v podobě jízdy po západním
břehu Lago di Garda.V městečku Maderno dáváme pauzu na pozdní oběd.Pizza za
7,5e,v jedné z promenádních restaurací byla výborná a my po malé obhlídce
nábřeží s loďkami a palmami vyrážíme dál.I když nás jízda podél jezera stála
dost času,daří se nám kolem osmé stavět stan,v kempu ve Vipitenu pod
Brenerem.Počasí se ale zkazilo a tak zbytek večera máme zpestřený
deštěm.Využíváme proto služeb zdejší restaurace a u příjemné,Slovensky mluvící
servírky si objednáváme pivo...

10.den - 700 km
 Obloha je jak olovo,ale voda se zatím drží
nahoře.Rozhodujeme se přejet Brener po neplacené silnici,po přejezdu průsmyku,ale
zjišťujeme,že je nutné dojet až do centra Innsbrucku a odtud teprve najet na
dálnici.Pokud nespěcháte,jedná se o docela hezkou projížďku,v opačném případě
doporučuji zaplatit dálniční přejezd.Od teď už cesta odsýpá a my kolem
deváté  večer,zastavujeme v České Třebové.S radostí se po těch 10ti dnech
vítám se svojí ženou a synkem.


Závěr:

Najeli jsme 3800km.Jižní
Francie mě docela dostala.Zejména takzvané gorges(kaňon,rokle) ,které mnohdy
tvoří spojnici mezi vysokými horami a nížinami.A samozřejmě také malebná
Provensálská městečka.Dále musím smeknout před našimi motorkami (gpz´96 a
gts´93),které se pomalu stávají youngtimery a které absolvovali cestu bez
ztráty kytičky.Jediné co mi sráželo radost z jizdy byl řetěz,ze kterého jsem
měl občas pocit,že každou chvíli praskne.To byla,ale moje chyba že jsem ho
nevyměnil.Největším zklamáním,pak byly záchody bez prkýnek ve francouzských
kempech,je to snad nějaká národní tradice.A jako třešinku na dortu uvedu
nejvyšší cenu benzínu - v Itálii na dálnici:asi 55kč!!Tak zase za rok.