Alpy 8/2008

 

Je neděle ráno před šestou.Konečně nastala chvíle odjezdu na vytoužený výlet.Vyrážím sám,protože když se konečně po letech naskytla vhodná doba pro uskutečnění(dokonce i manželka se s tím smířila),nechtělo se mi to odkládat jen proto že k sobě nemám parťáka. Mačkám tedy tlačítko startéru,chvíly zahřívám,cvakne jednička a freeride může začít. 



  Až do Salzburgu beru cestu vyloženě jenom jako přesun.(trasa Č.Třebová,Havl.Brod,Č.Budějovice,Linz,Salzburg).Za Salzburgem sjíždím z dálnice na velice příjemnou silnici směr Innsbruck,vedoucí nádhernou krajinou a přitom umožňující slušnou rychlost.Je to moc příjemné zpestření před opětovným napojením na dálnici přes Innsbruck do Brennera.Několik kilometrů před Brennerem je na dálnici mýtnice,kde se platí 8e za průjezd horskou dálnicí,vinoucí se na pilotech přes brennerský průsmyk do Itálie.Před stavitelským umem musím smeknout.Sjíždím z dálnice těsně před hranicemi.Na chvíli zastavuji v Brenneru,dělám nezbytné fotky před cedulemi itálie....Z Brennera vyrážím po obyčejné silnici směr Vipiteno.Silnice se zde vine údolím pod dánicí,takže se na ní místy naskýtají valice zajímavé pohledy.Ve Vipitenu odbočuji směr Merano a najíždím tak na první vysokohorskou silnici tohoto výletu.Mířím na Jaufenpass 2094.Je nádherné počasí a začínají se otevírat panoramata. Je to bomba jak se silnička kroutí a nezadržitelně šplhá až do průsmyku.Nahoře je fakt úžasný výhled.Potkávám se zde s nějakými čechy,takže toho okamžitě využívám k příležitostné konverzaci a focení. Jeden ten týpek měl stejnou mašinu takže o důvod víc vyměmit si pár zkušeností. No nic musím dál. Sjezd ze sedla je docela náročný a dlouhý.Toto sedlo mě docela překvapilo.Příjde mi totiž,že je trochu opomíjené a nebo brané jako tranztní místo. Přitom se jedná o opravdu nádherný průsmyk s hodně pestrým svezením.Hlavně silnice vedoucí k Meranu mě docela překvapila. V Meranu se vcelku úspěšne vymotávám směr Stelvio a už se přibližuji s k dnešnímu cíli.(Pokud chcete jet na Stelvio musíte v Meranu sledovat ukazatel passo ressio). Po asi 50ti kilákach dorážím do Prato allo Stelvio.Po 20hodině a 800 km stavím stan a s chutí skáču do místního krytého bazénu který je součástí kempu.Nutno dodat že kemp je na velice vysoké úrovni a komplex s bazénem a sociálkami je fakt super. 



  Po ránu vykukuji ze stanu a zírám na vymetenou oblohu.S pocitem štestí se zbalím,zaplatím myslím rozumných 13e a už mě nic nebrání ve výjezdu na vysněné Stelvio 2758. Silnice z počátku vede zalesněným údolím. Po chvíli to však stromy vzdají a začíná to pravé vysokohorské. Každý asi zná z obrázků pohled na až bizardně se klikatící silnici. Vyjezd stelvia je skutečně impozantní.

 

Často zastavuji a neustále fotím. Po cestě míjím docela dost cyklistů - nechápu. Utažené zatáčky většinou projíždím na jedničku,někdy musím dát i nohu na zem.Místy je to fakt akční a jsem rád že nemám přehnaně těžkou mašinu.Po 48 zatáčkách vjíždím do průsmyku. Přes vrchol sedla se honí mraky,takže pohled je občas trochu omezený ale i tak je to bomba.Běhám po průsmyku jak pominutej,fotím, zírám,fotím. Ovšem je pravda že průsmyk Stelvio je spíš malé městečko a zimní středisko.Takže když už si myslíte že jste dojeli skoro do nebe,z euforie vás probere čilá civilizace.Ale když je krásně tak vám je to jedno.

 

Po nějaké době kochání sjíždím dolů do Bormia.Z počátku silnice není tak zatáčkovitá a je to docela pohoda.Po cestě se míjí švýcarská hranice,tak to až někdy příště. Ale pak přichází asi to nelepší. Pohled do úžasného kaňonu s vodopádem,v kterém se na husto klikatí silnice místy vedoucí tunely ve skále.To bere dech. Zastavuji a nemám slov.


V Bormiu beru nejdražší benzín z celé cesty 1,50e. Jinak městečko je samozřejmě krásné jako všechny ostatní.Řekl bych že horská městečka v Itálii jsou ještě hezčí než v Rakousku. Z Bormia vyrážím vstříct dalšímu impozantnímu průsmyku - passo Gavia 2652. Z počátku normální pěkná silnice se s přibývající nadmořskou výškou zužuje a i povrch je trochu horší,ale pro nás ostřílené čechy nic hrozného.

 

Gávia je trochu něco jiného než Stelvio.Není tak turisticky profláknutá.Člověk tu má větší pocit z nespoutané přírody.Nahoře v průsmyku jsou jen dvě budovy a turistacký ruch je tu o dost menší.No,ikdyž v sezoně jsou lidi všude. U zdejšího jezera je odpočívadlo z lavičkami.Takový horský piknik se přímo nabízí.Líně se převalující mraky a takové horské ticho tady nahání až trochu mrazivý pocit. Ono když jste sami,tak se to víc prožívá. Po nezbyném foto u cedule s nadmořskou výškou je čas popojet dál.

V tomto případě dolů,hodně dolů. Sjezd jižní strany Gávie je opravdu zážitek.Místy uzká silnice jen na jedno auto a občas chybějící svodidla budí značný respekt.Po velmi akčním sjezdu se přiblížím k obci Ponte di Legno,ale aniž bych tam vjel,už mě odbočka odklání směrem na passo Tonnale 1884.Následuje bezpočet zatáček(to už vám ani nepříjde).
V průsmyku Tonnale není taknějak nic extra. Jedná se o klasické lyžařské středisko s horskou obcí. Jako zajímavost uvedu pomník do kterého lze vlízt i dovnitř.Zdi jsou vyplněny deskami se jmény obětí,ale nic bližšího k tomu nevím.Nijak zvlašť se zde nezdržují a valím dál.Hodina pokročíla a můj dněšní cíl,Limone sul Garda ještě rozhodně není na dosah.Neustále jedu nádhernou krajinou,ale už se nejedná o takový extrém.V obci Dimaro odbočuji směr Madonna di Campiglio - jedno znejznámějších zimních středisek.Přijížďím do dalšího sedla Campo Carlo Magno 1682.Začíná mě přepadat nějaká krize.Takže zde zastavuji,ulehám na lavičku s výhledem na golfové hřiště a dávám si tak 20min relax.Po chvíli sjíždím do Madonny.Jak jinak,jedná se o krásné horské středisko zasazené v dolíku.Pokoukám,využívám místní stylově horský supermarket a valím tunelem dál.Následuje průjezd několika romantickými městečky až konečne sjíždím do údolí vedoucí k největšímu jezeru v Itálii, Lago di Garda. Okamžitě se oteplí a je znát vliv středomořského podnebí. Příjezdem k Riva del Garda dost zhoustl provoz,pochvaluji si že jedu na mašině. Jedu asi 13km podél jezera.Silnice vede mnoha tunely.Na jedné straně skála a na druhé jezero,nádnera.


V 18:00 stavím značně unavený stan v kempu v Limone sul Garda.Už při příjezdu jsem si všiml super bazénu který je v kempu.Tekže jakmile jsem se trochu zabydlel okamžitě skáču do tý super modrý vody.Vzhledem k tomu že je skoro 7hodin tak jsem tu sám a trochu za exota,ale co,je mi to jedno.Po té jěště na zkoušku zkusím koupel v samotném jezeře.Dobrý,ale voda je o dost studenější.


Večer jen tak nalehko popojedu do samotného městečka.Nutno dodat že tady mi poprvé bylo líto že jsem tu sám bez manželky.Absolutně romantické městečko s krásnou promenádou, uličkami,restauracemi a palmami. Vše zabalené do italského stylu.Večer zakončuji u piva,které si dávám v kempu v restauraci u modře podsvíceného bazénu. Pohoda. 

 

   Ráno mě provázejí mírné problémy po tom večerním pivu,nic méně se mi daří v 10hodin vyrazit zpět směrem k severu.Ještě dělám zastávku v městě Riva del Garda.To je takové hlavní město severní části jezera.Krásné náměstí na nábřeží s věží a uličkami.Zajímavým prvkem je zde přímo u silnice na úpatí kopce jakási elektrárna nebo co,ovšem postavena v takovém stylu že není zase až tak rušivá.Odtud mířím na dálnici směr Bolzano abych se tak trochu teleportoval do jiné oblasti.Takže jedu kolem 150ti a směřuji k dolomitům.
Sjíždím na sjezdu Ora/Neumarkt.Ihned následuje stoupání se serpentinami ze ktrých se otevírá nádherný pohled do údolí mezi Bolzanem a Trentinem.
Dále jedu přes Predazzo směr Canazei.Moc příjemné svezení.Po cestě míjím skokanské můstky a odbočku na olympijský stadion. V městečku před Canazei dávám v pizzerii výbornou pizzu a jedu zdolat další průsmyky.
Za Canazei dělám malou zajížďku a odbočuji na passo Sella.Dnes je pod mrakem,takže výhledy už nejsou tak omračující,ale i tak je pěkně,hlavně že neprší. Opět fotím panorámata a za chvíly otáčím a jedu zpět abych se napojil na silnici vedoucí přes Pordoi,Falzarego do Cortiny.Z okolních hor už jsem docela otupělej,takže už to tak neprožívám.Dolomity jsou vzhledově uplně jiný hory než doposud,takový strmý skály. Následuje zastávka na passo Pordoi.Vzdávám původní záměr vyjet lanovkou na Sass Pordoi do téměř 3000metrů. Je hodně hodin a vrchol je neustále v mracích.Sjíždím po bezchybné silnici,lepší než na Stelviu a Gávii.I když už jsem toho plnej pořád si užívám výhledy a zatáčky.Radost mi trochu kazí,když v jedný zatáčce míjím lehlou motorku a u ní brečící holčinu,ale stála na vlastních,takže snad nic vážnýho,navíc pomoc už tam měla,takže pomalu jedu dál.Následuje poslední velký průsmyk passo Falzarego 2105.

 

Zajímavostí je zde jakýsi obchůdek bazar na kterém jsou pod přístřeškem zavěšeny dvě ČZty z 30tých let. Sjíždím do Cortiny d´Ampezzo.Vzhledem k tomu že všichni straší jak tu človek zabloudí,tak se bez problému vymotávám ze zimního střediska a valím si to na Lago di Misurina.Dělám malou přestávku,přesvědčím se že to tady skutečně vypadá jako na fotkách z internetu :-) a před půl sedmou na dobro opouštím Dolomity.Po nájezdu na hlavní tah vedoucí do Rakouska zvyšuji tempo.Takže se mi daří na poslední chvíli zdolat ještě kus cesty.Za Lienzem usuzuji že už toho mám opravdu dost a v obci Oberdrauburg beru první zimmerfrei.Takže dneska končím pár minut před osmou.Otevírám zaslouženýho plechovkáče a užívám si skutečný postele.

 
  Probouzím se s jedinou myšlenkou.V pořádku do večera dojet domů.Sbalenej sem za pár minut.Jó když se nemusí skládat stan,je to paráda. Místní berou za samozřejmost že vás musí pohostit. Takže snídaně příjde víc než vhod. Dalšího půl dne nemusím řešit jídlo. Platím 20 éček,rozloučím se s paní z gästehausu a v 8:15 vyrážím zdolat poslední část cesty. Jenže to bych nebyl já abych si nevymyslel ještě nějakej bonus. Když si to tak valím ze Spittalu po dálnici,trkne mě že se blíží odbočka k přehradě v údolí Maltatal....Hmm.... Znamená to zdržení 2 hodiny. Koukám na hodinky. Ještě není ani čtvrt na 10.... Hážu blinkr směr Gmünd a už si to valím směr Malta.Po cestě mijím ukazatele na Porsche museum. Tak mám hned typ až tudy pojedu příště. Po chvíly jízdy mě nutí zastavit pohled na obrovský vodopád.Přímo k němu je vstup 3e,ale bohatě to stačí z parkoviště.Po vyfocení pokračuji,až za chvíli zastavuji u mýtnice.Platím 8e a už si opět užívám vraceček.Ovšem cesta je okořeněná řadou jednosměrných tunelů se semafory vytesaných
jen nahrubo veskále.Za chvíly se mi otevře pohled na gigantickou přehradu s přilehlou kruhovou budovou. Vyjíždím na horní parkoviště,kochám se,fotím.

 

Po té parkuji na dolním parkovišti kde potkávám dva čechy na GS1200 a V-strom 1000. S nadšením se zapojuji do v pořadí druhé konverzace v češtině během celého výletu.
Popojdu asi 100m přímo ma hráz,kde čumím do 200 metrové hloubky z přehrady.Místo je to opravdu užasné. Vzhledem k tomu že je hodně pod mrakem a minimum turistů, je tady trochu strašidelná atmosféra. Za nějakou chvíly se pomalu vracím zpět. Po cestě ještě fotím další vodopády. Je to příjemná tečka za horskými atrakcemi.
Počasí jako by bylo načasované. Jen co sjedu z údolí od přehrady začne slušně pršet,poprvé za celý výlet. Vzhledem k tomu že už mám před sebou jenom cestu domů,nijak nestresuju.Déšť mě provází nakonec jenom nějakejch 20-30km. V Katschbertunelu bylo příjemné teplo a vzhledem k tomu že je asi 5km dlouhý tak jsem docela oschnul.Při placení za tunel mi automat nechtěl brát mince a já mu zase nechtěl dát papírovku. Vyřešil jsem to po svým.Objel jsem závoru bez placení a hotovo.
Teď už opravdu mířím domů,neprší,teploměr u silnice hlásí 16 C,je to v pohodě. Beru směr Murau,Judenburg.Tam najíždím na dálnici a svištím do Vídně.Následuje Mikulov,Brno a v 19:45 jsem doma. Unavanej a s mozolem od plynu,nadšenej z absolutně bezchybnýho výletu.Všechno jsem projel tak jak jsem si to naplánoval.Vůbec nelituju,že jsem nakonec vyrazil sám.Myslím,že za 4 dny jsem toho viděl víc než dost.Počasí vyšlo parádně. Zajímavý je že jsem po příjezdu neměl ten pocit,že motorku nechci tejden vidět.Naopak hned ve mě začlo hlodat kam příště.